Moravští fotbaloví přátelé z Pavlic na Bundeslize

Zábava v autobuse fakt nevázla, rozdané pivko ubývalo, zásoby domácí tlačenky a uzeného se tenčily. Naše skvělá delegátka si poslechla od srdce zazpívanou serenádu jen pro ni a už jsme byli v Mnichově.

Nebyl čas ztrácet čas, a tak jsme z hotelu vyrazili rovnou na památky. Přesněji do Olympijského parku, na místní kopeček udělat pár těch promo foteček. Potom jsme se mihli kolem BMW muzea, kde jsme si dali místní Wursty a posilnili se na další cestu mokem zlatavým.

Po drobných nesrovnalostech při hledání správného nástupiště metra jsme se nasoukali do kupodivu celkem prázdného metra směr Allianz arena. Na přestupu už jsme se neztratili a za slabou půlhodinku už se brodili davem za růžovým světlem arény v Mnichově. Zastavili jsme se u obřího nafukovacího medvěda, kde jsme si stanovili sraz i po utkání, rozdali si lupeny na zápas a natěšeni na zápas mířili ke svatostánku Bayernu.

Frontou u arény jsme proklouzli jak nůž máslem a mohli obdivovat nádherný stadion! A fotbal? Fotbal to byl krásný, co vám budu povídat, jenom do té brány se kluci trefit mohli, 0:0 si z nás před zápasem netipnul nikdo. Ten náš Patrik Schick krásně válel, škoda, že ho tam pustili jenom tak na 20 minut, hrát déle, třeba by se i trefil.

Po zápase jsme se lehce dostali před arénu, kde nás čekalo nemilé překvapení v podobě absence nafukovacího medvěda (nedávejte si sraz u nafukovací medvěda, občas ho vyfukují). Nakonec jsme se všichni našli pod nafukovací spermií číslo 2 (to je oficiální název, delegátka to říkala a ta to musí vědět). Pak následovala volná zábava ve městě. Takže dobré místní pivo a jídlo.

Ráno jsme se probudili do uragánu dlouho neviděného, takže místo plánované denní prohlídky města jsme se sunuli rovnou do autobusu, nikdo nechtěl přijít o hlavu. Brzy se ukázalo, že to byl velmi dobrý nápad, když neznámý vysokou rychlostí letící předmět rozbil zadní okénko a dveře autu zaparkovanému přímo před autobusem. Zpátky do České republiky jsme jeli velmi opatrně, protože jsme nechtěli skončit v příkopu jako někteří méně šťastní řidiči, které jsme míjeli v protisměru.

Štěstí se nám vyčerpalo někde u Prachatic, kde došlo k nepředvídatelnému technickému problému, to když se nám porouchal náš jinak spolehlivý autobus. Naštěstí v Pavlicích jsou chlapi šikovní a než by čekali na náhradní vypravený cestovní kanceláří, ten „svůj“ si sami opravili a domů se ve zdraví dopravili. Tímto všechny účastníky zájezdu zdravím a přeji hodně nejen fotbalového štěstí!