Zážitky Olbramovic s projektem Kopeme za fotbal by vydaly na knížku!
Zahrát si proti Spartě, Slavii, proti Bohemce přímo v legendárním Ďolíčku nebo si zatrénovat pod trenérem Jaroslavem Šilhavým. Na to všechno musíte být většinou reprezentant, případně alespoň solidní fotbalista prvoligové úrovně, který denně trénuje, v týdnu někdy odehraje 2-3 zápasy a na účet mu chodí štědrá výplata. A některým fotbalistům splňujícím uvedená kritéria se to mnohdy stejně nepovede. Ale víte, komu se to povedlo? Kdo si proti pražským "S" opravdu zahrál? Kdo se mohl procházet v útrobách vršovického Ďolíčku a proběhnout po jeho trávníku? Kdo si skutečně zatrénoval pod současným trenérem národního týmu panem Šilhavým? A kdo toho s prvoligovými kluby a trenéry zažil ještě mnohem víc? No přece hráči SK Olbramovice za mohutné podpory svých fanoušků a příznivců! Ptáte se, jak je to možné? Jak se parta amatérů, kteří většinou nehráli vyšší soutěž než okresní přebor, netrénovali víckrát než dvakrát v týdnu a za fotbal nikdy neviděli ani korunu? To vše díky projektu GAMBRINUS KOPEME ZA FOTBAL. Následující text bude shrnutím všech úžasných zážitků, které náš klub díky tomuto projektu mohl prožít. Zážitků, které, troufám si říct, žádný jiný amatérský (a nejspíš ani poloprofesionální) klub v České republice nezažil.
Náš klub, zastoupený družstvem SK Olbramovice B, působí v projektu od samého začátku jeho celoplošného spuštění na podzim 2010. Jako každý z účastníků jsme i my získali sadu dresů (konkrétně žluto-modrých) s logem projektu, které musí být všem fanouškům béčka důvěrně známy. V těchto dresech také kluci odehráli podzimní zápas IV. třídy proti rezervě Neveklova, na kterém byli přítomni i zástupci projektu, kteří naše hráče v těchto dresech vyfotografovali. Z této fotografie pak vznikl plakát, který s výzvou "Podporuj s kámošema svůj místní klub SK Olbramovice B" několik následujících měsíců "strašil" návštěvníky okolních restaurací a vývěsních ploch.
- května 2011 absolvovali naši hráči tréninkovou jednotku pod vedením tehdejších trenérů SK Slavia Praha, pánů Michala Petrouše, Petra Vrabce a Luboše Přibyla. Tato trojice byla doplněna o tehdy ještě hrající slávistickou legendu Stanislava Vlčka, která však plnila "pouze" roli nehrající sportovní hvězdy a všem fanynkám a fanouškům se neúnavně podepisovala. Naši hráči se během cca jedenapůlhodinového tréninku nezastavili, jeho průběh dokonce S. Vlček s úsměvem okomentoval slovy: "Tohle děláme při dvou tréninkových jednotkách, ne při jedné. Ty kluci nebudou asi v sobotu na mistráku ani chodit." (je pravda, že Áčko pak sobotní mistrák proti Struhařovu po bídném výkonu prohrálo 0:1, na druhou stranu Béčko si v derby smlslo na rezervě V. Janovic 4:1). Celý trénink, nesoucí se v přátelské atmosféře, proběhl za krásného počasí a velkého zájmu diváků i médií
O další rok později přišel jeden z nejsilnějších zážitků spojených s tímto projektem. 15. května 2013 naši fotbalisté vyzvali (tehdy druholigové) Bohemians 1905 přímo na ploše legendárního vršovického Ďolíčku. Za krásného počasí se dva půlhodinové poločasy hrál ofenzivní zápas, který nakonec skončil vítězstvím papírového favorita z Vršovic poměrem 13:0 (8:0). Zápas sledovala i skupinka našich fanoušků, která se však bohužel ani čestné branky našeho týmu nedočkala. I přes porážku však byli všichni naši hráči z možnosti poměřit své síly s prvoligovým týmem, možnosti nahlédnout do útrob proslulého stadionu a zahrát si na jeho "pažitu" bezesporu nadšeni. Navíc jako správný host jsme nepřijeli s prázdnou. Naši hráči a činovníci mezi sebou vybrali symbolických 1905 Kč, kterými jsme přispěli na sbírku "Každá koruna zahřeje", jejímž cílem bylo zbudování vyhřívaného trávníku na stadionu v Ďolíčku. Za tento čin si pak náš klub vysloužil respekt a uznání hráčů a členů klubu a především pak jeho nejvěrnějších fanoušků. Přesvědčili jsme se tak, že nejenom Každá koruna, ale i dobrý skutek zahřeje.
Pravděpodobně největší zážitek v projektu Kopeme za fotbal náš klub zažil 19. ledna 2015 a pro mnohé naše hráče i fanoušky znamenal absolutní vrchol, kterého jsme v tomto projektu mohli dosáhnout. Pracující si brali dovolenou, vysokoškoláci přehazovali zkoušky a naši nejmenší fandové měli omluvenky ze školy. To co nás mělo čekat, se totiž v životě už víckrát asi nebude opakovat. Ve svém tréninkovém centru na Strahově nás k přátelskému utkání přivítal 36-násobný a v té době úřadující mistr ligy AC Sparta Praha. Zápas s naším týmem byl třetím sparťanským zápasem v zimní přípravě. Na předcházejícím soustředění na Kanárských ostrovech se utkala s PSV Eindhoven a Celticem Glasgow; naši se tak dostali do vcelku důstojné a příjemné společnosti, nemyslíte? Naše výprava si nejprve prohlédla tréninkové centrum a pak už se přesunula do nafukovací haly, kde se na umělé trávě zápas konal. Naši hráči se už rozcvičovali, ale po chvíli svou činnost přerušili a s vytřeštěnýma očima sledovali polovinu soupeře. Na ní se pomalu začali trousit Dočkal, Kadeřábek, Lafata, Krejčí, Brabec a ostatní sparťané. Domácí vedl samozřejmě trenér Vítězslav Lavička, zápasu přihlížel benešovský rodák Jaroslav Hřebík a zápas jako rozhodčí řídil, dnes už bohužel zesnulý, Pavel Srníček. Do hry naskočila Sparta se 7 a naši s 8 hráči v poli. Do vedení šel sice favorit, ale pak Míra Štěpánek po pěkné akci vyrovnal na 1:1. Ve zbytku zápasu se však projevila předpokládaná kvalita soupeře, který nakonec v zápase zvítězil 13:2 (druhý náš gól vstřelil Honza Šíma). Soupeř si však zbytečně nehonil ego, bylo vidět, že (tehdy) celkem mladý kádr Sparty zápas bavil a nebrali ho jen jako nepříjemnou povinnost a naši si tak i proti úřadujícímu mistrovi celkem zahráli. Po zápase proběhlo pozdravení hráčů doprovázené vzájemnými přáními štěstí do zbytku sezony a samozřejmě focení našich hráčů a fanoušků se Sparťany (např. na Lafatu se stála několikačlenná fronta). Všichni přítomní byli velmi ochotní a veškerým žádostem vyšli s úsměvem vstříc. Celá naše návštěva, která se nesla v přátelském duchu, tak byla obrovským zážitkem pro všechny zúčastněné. Dokonce i někteří slávisté při odchodu potichu utrousili, že to "nebylo špatný". Zápas se opět těšil zájmu médií, tentokrát mnohem většímu, než naše předchozí návštěva na "Bohemce". Kromě našeho dvorního fotografa Honzy Mikuly, organizátorů soutěže, kteří pořídili tradiční videosestřih, se na utkání dostavili i zástupci např. České televize a deníku Sport. Naši se tak dostali do hlavní role nejen na zpravodajských serverech sport.cz, isport.cz, ale i v hlavní zpravodajské relaci pořadu Branky, body, vteřiny.
Jen pár dnů po našem zápase se Spartou bylo jasné, že naše zážitky s projektem Kopeme za fotbal v roce 2015 zdaleka nekončí. Bylo totiž oznámeno, že díky další výhře v Olbramovicích povede trénink lodivod prvoligového FK Jablonec Jaroslav Šilhavý. K tomu také 1. června 2015 došlo. Trenér přijel s předstihem a dobu před začátkem tréninku si krátil přátelskou konverzací s našimi funkcionáři. Samotný trénink byl perfektně připravený, dynamický, prakticky všechna cvičení probíhala s míčem a naše hráče velmi bavil. Pan Šilhavý během něj ukázal, že je skutečný trenér. Bylo na něm vidět, že do Olbramovic nepřijel jen z povinnosti, působil nesmírně přátelsky, sympaticky a usměvavě, během tréninku naše hráče nepřestával hecovat a povzbuzovat a na konci tréninku se ochotně zapojil i do závěrečného fotbálku. Prostě ještě jednou, díky trenére! Na závěr přidáváme skromnou domněnku, že i zkušenost s tréninkem v Olbramovicích pana Šilhavého nakonec pomohla dostat do trenérského křesla českého národního týmu.
Na velký pátek velikonoční 25. března 2016 se svého snu v projektu Kopeme za fotbal dočkali i olbramovičtí slávisté. Díky další výhře jsme mohli k přátelskému utkání vyzvat tým SK Slavia Praha. Naše výprava nejdříve autobusem zajela přímo do útrob Eden Areny (dnes Sinobo Stadium), kde se naši hráči převlékli v kabině pro prvoligové týmy a následně se vyfotili přímo na hrací ploše největšího fotbalového stadionu v České republice. Následně se přesunuli na jedno z tréninkových hřišť vedle hlavního stadionu, kde se přátelský zápas odehrál. Proti našim borcům nastoupili pod vedením Dušana Uhrina ml. např. Pavlenka, Latka, Piták, Hušbauer či Zmrhal. Domácí hráli vcelku naplno (chvílemi možná až moc) a našim hráčům nic nedarovali, přesto naši houževnatě vzdorovali a dočkali se alespoň čestného úspěchu po brance Petra Vyskočila, který tak stanovil celkové skóre zápasu na 12:1. Drobnou kaňkou pak byl pokyn směrem k hráčům Slavie po skončení zápasu, kteří tak byli rychle odvolání zpět do útrob stadionu. Naše výprava tak neměla prakticky žádný čas se s hráči pozdravit či vyfotit, což zklamalo zejména přítomné fanoušky sešívaného týmu. Celá situace patrně pramenila z napjaté atmosféry v klubu, který právě procházel bouřlivou transformací z otloukánka soutěže až v patrně nejlepší český tým současnosti. Navíc atmosféře určitě nepřidala tehdejší, pouze 5 dní stará, porážka 3:1 v derby se Spartou a názorové pnutí v trojúhelníku Jaroslav Šimáně, Jaroslav Tvrdík a Dušan Uhrin ml. I přes tuto situaci (která přesto v některých účastnících zanechala drobnou pachuť) byla však návštěva útrob Edenu a možnost poměřit se během relativně krátké doby s druhým pražským "S" nezapomenutelným zážitkem.
Jen zhruba půl roku po utkání na Slavii, konkrétně 4. října 2016, náš klub vyjel k dalšímu přátelskému zápasu s prvoligovým týmem. Tentokrát poprvé mimo hranice Prahy, do města automobilů, kde nás přivítal FK Mladá Boleslav. Naše už vcelku ostřílená výprava dorazila na místo brzy odpoledne a návštěvu zahájila důkladnou prohlídkou mladoboleslavského Městského stadionu. Nejprve jsme se dočkali uvítání v tiskovém středisku, kde jsme se z povídání zástupců a krátké videoprojekce seznámili s historií města i klubu. Následovala prohlídka zázemí, zázemí včetně nově zrekonstruované hráčské kabiny s moderní regenerační linkou a návštěva hlavní hrací plochy a tribun stadionu, kde se naše výprava vyfotografovala. Na samotný zápas jsme se pak přesunuli na jedno z tréninkových hřišť v areálu stadionu. Ve dvou půlhodinových poločasech to naši hráči i díky nepříliš početnému kádru neměli jednoduché. Domácí, mj. např. Matějovský, Magera, Přikryl či Chramosta, od začátku ukazovali svou ofenzivní kvalitu, naši obránci často nevěděli, kde jim hlava stojí a naplno hrající soupeř postupně navyšoval skóre. Ale ani boleslavští se nevyvarovali chyb. Jednu z nich pak naplno využil Honza Tůma, který se dostal k samostatnému úniku z půlky hřiště, který s přehledem proměnil a stanovil tak konečné skóre na 19:1. Našim však ani přes vysokou porážku nemizel úsměv z tváří a byli rádi za další nevšední zážitek.
Zatím poslední velkou akci jsme zažili 30. srpna 2017, kdy nás k přátelskému zápasu na svém stadionu vyzvala FC Vysočina Jihlava. Naše, už dávno ostřílená, výprava zahájila svou návštěvu podrobnou prohlídkou stadionu, včetně VIP sektoru, šaten A-mužstva a chystaného projektu renovace místního stadionu. Pak se všichni hráči převlékli a šlo se na to. Hrálo se za krásného letního počasí, oba týmy byly povzbuzovány hrstkou svých nejvěrnějších fanoušků. Soupeř nám chtěl od začátku ukázat, že i když se teprve nedávno zachránil v první lize, skutečně do ní patří, našim hráčům nic nedaroval a skóre tak zanedlouho už nikdo nepočítal. To se zastavilo na konečném stavu 16:1. Náš čestný úspěch zařídil z penalty Pavel Bartůšek.
A to je prozatím vše, přátelé. Tohle jsou všechny naše zážitky s Kopeme za fotbal. A co bude dál? Jak už bylo napsáno v úvodu, v aktuálním hodnocení je náš SK Olbramovice po podzimní části celkově 13. a za své působení prozatím získal příspěvek 5000 Kč na klubové zázemí. Pokud by své pořadí udržel, mohli by se naši hráči a fanoušci těšit na další trénink s elitním českým koučem. Jak vše nakonec dopadne můžete sledovat na oficiálních stránkách projektu https://www.kopemezafotbal.cz. Můžete nám samozřejmě pomoci i vy! Prostě jen choďte na fotbal, fanděte (slušně), podporujte a pijte pivo. A další nezapomenutelné zážitky zase přijdou!
Působení Olbramovic v projektu Kopeme za fotbal bylo shrnuto očima samotných aktérů, kteří tento článek sepsali! Děkujeme jim za vlídná slova a budeme se i nadále snažit jim přinášet nevšední zážitky ze světa českého fotbalu.
